O horské turistice je již léta známo několik věcí: Za prvé, turistika/horolezectví je nejoblíbenější aktivitou v horách mezi místními obyvateli i turisty. Za druhé je to horská sportovní disciplína s nejvyšším počtem úmrtí (v Rakousku v průměru 106, následuje sjezdovka/lyžařská trasa s 29 úmrtími). Za třetí je to také alpský sport s nejrůznějšími stupni obtížnosti – nejen v jednotlivých alpských zemích, ne, i v rámci Rakouska například existují různé oficiální klasifikace v závislosti na spolkové zemi, které nepřesahují státní hranice. I odborníci zde ztrácejí přehled a jsou stejně zmatení jako samotní horští turisté. Dobrou zprávou je, že v rámci probíhajícího projektu Interreg DIGIWAY byly četné různé klasifikace tras – konečně – neutrálně a nadnárodně prozkoumány, porovnány a srovnány. Ne proto, abychom něco znovu vymýšleli, ale proto, abychom představili současnou situaci a vypracovali praktický návrh objektivního a na faktech založeného srovnání pro všechny skupiny uživatelů. Za projektový tým podávají zprávu Walter Würtl a Peter Plattner.
Walter Würtl
Alpský vědec,
Odborník, horskýprůvodce
Peter Plattner
Odborný autor, odborník,
horský průvodce.
„DIGIWAY – Geodata pro bezpečnost v horách“ je projekt Interreg, v jehož rámci pracovní skupina pod vedením spolkové země Tyrolsko (skupina lesní a krajinné služby, odbor sportu) provedla srovnání klasifikací tras a vyvinula systém hodnocení technické obtížnosti a nebezpečnosti (následků). Na obsahu se podíleli Lucia Felbauer, Klaus Pietersteiner, Christoph Kovacs, Christoph Höbenreich (všichni z provincie Tyrolsko) a Walter Würtl a Peter Plattner (LO.LA Peak Solutions GmbH).
Více o tomto projektu na stránkách europaregion.info.
Při pohledu na statistiky nehodovosti ÖKAS – stále ještě pod dojmem série smrtelných nehod na rakouských turistických stezkách na jaře a na začátku léta 2025 – je rychle jasné, kde by se opatření pro prevenci nehod v horách mohla realizovat nejúčinněji nebo jsou naléhavě potřebná. Z 303 smrtelných vysokohorských nehod v posledním sledovaném období (od 1. listopadu 2023 do 31. října 2024) jich 120 zemřelo při pěší turistice: 40 % v důsledku kardiovaskulárních poruch, 26 % v důsledku pádu/potácení/uklouznutí a 24 % pádů se stalo smrtelnými.
V takzvaných analýzách nehod se rychle mluví o nedostatku schopností, špatné přípravě a nedostatku osobní odpovědnosti. To je sice pravda, ale při plánování túry je obtížné tyto body zohlednit, pokud neexistují standardizovaná a jednotná hodnocení turistických a horských tras a/nebo pokud se při plánování nelze opřít o spolehlivá hodnocení majitelů tras.
V praxi se musíte spolehnout na více či méně přesné hodnocení na turistických platformách – nebo v průvodcovské literatuře – jak z hlediska trasy (geometrie trasy), tak z hlediska klasifikace trasy (zařazení do tříd obtížnosti).
Pokud však nejsou dobře sděleny ani očekávané požadavky s jejich obtížemi (pravděpodobnost výskytu), ani možné následky (rozsah škod), nelze při plánování stanovit žádné riziko (pravděpodobnost výskytu x rozsah škod). Nikdo pak nemůže očekávat, že turista při cestování převezme osobní odpovědnost. Protože osobní odpovědnost může převzít pouze ten, kdo ví, do čeho se pouští!
(Téměř) babylonské zmatení jazyků
Ve skutečnosti je těžké uvěřit, že v oblasti turistiky a horolezectví neexistují žádné obecně platné klasifikace nebo hodnocení obtížnosti. To, co je v horolezectví nebo via ferratách zcela samozřejmé, totiž že existují objektivní, obecně platné a srovnatelné systémy hodnocení, je v pěší turistice a horolezectví nepřehledná změť s více či méně regionální platností. Na různých turistických portálech najdete jak oficiální (úřední) klasifikace na základě zákona, tak i klasifikace alpských svazů, doporučení turistických regionů nebo hodnocení „vlastní výroby“.
Jejich kvalita je značně proměnlivá a pohybuje se od velmi diferencovaných a komplexních systémů až po často zcela nevhodné pokusy vnést do nabídky zájezdů určitou strukturu. V tomto kontextu není slovo „komplexní“ synonymem pro srozumitelné a dobré!
Pravdou je, že i zkušení turisté a horolezci jsou často zmateni, když se snaží zorientovat v množství nabízených klasifikací. Není divu, protože označení, symboly a barevné kódy nejsou standardizovány, a tak je stejná turistická nebo horská trasa prezentována a popisována zcela odlišně v závislosti na regionu, vývoji, původci nebo marketingové strategii. Tento babylonský jazykový zmatek způsobuje, že i dobře míněná varování a doporučení zůstávají nejasná nebo zavádějící.
„Již v roce 1984 přijala tyrolská zemská vláda první směrnici pro kategorizaci obtížnosti sítě alpských stezek a zavedení Pečeti kvality tyrolských horských stezek. V návaznosti na to byla v roce 2000 vydána koncepce tyrolských turistických a horských stezek. Její jednoduchost a přehlednost se osvědčily. V roce 2020 iniciovala spolková země Tyrolsko zavedení inovativního nástroje pro hodnocení rizik RAGNAR. S cílem dále zvýšit povědomí o požadavcích a nebezpečích na horských stezkách a zajistit jejich přeshraniční srovnatelnost iniciovala provincie Tyrolsko v roce 2024/25 projekt Euregio DIGIWAY a realizovala jej pod vedením systémových partnerů a s podporou odborníků. Srovnávací systém vyvinutý v rámci tohoto procesu a mapa expozice a následků pádů jsou dalším milníkem pocházejícím z Tyrolska jako pomůcka pro plánování a pro zvýšení bezpečnosti při horské turistice.“
Christoph Höbenreich, odborník na horské sporty z Úřadu tyrolské zemské vlády, oddělení sportu
Srovnávací tabulka
Tento příspěvek je také dostupný v: Němec Angličtina Polský
