Smrtelná nehoda na via ferratě během bouřky

Co dělat, když vás na via ferratě zastihne bouřka? Odpojit set, nebo ne? Při výše popsané nehodě se otec – poté, co několikrát pocítil elektrický výboj prostřednictvím ocelového lana – rozhodl pro a jeho syn proti. Oba pokračovali v lezení, aby se rychle dostali na místo bezpečné při pádu. Nezajištěný otec spadl smrtelně, ale jeho syn byl zachráněn. V rozhovoru s Andreasem Jentschem z „platformy“ pro via ferraty a lyžařské túry bergsteigen.com kritizoval nedostatek jasných doporučení a doktrín – tématu bouřek se budeme podrobně věnovat v příštím letním čísle.

Pascal Preimesberger
Policejní horský průvodce
Alpine Einsatzgruppe (AEG) Gmunden Policejní důstojník na policejní stanici Bad Goisern

Průběh nehody

V pátek 12. července 2024 vylezli otec (61) a jeho syn (25) na via ferratu Intersport na Großer Donnerkogel (2 054 m) v obci Gosau (Horní Rakousko). Krátce po poledni vyjeli lanovkou Gosaukammbahn do oblasti horských pastvin Zwieselalm a vydali se na start u chaty Obere Törleggsattel.

Výstup z horské stanice trvá přibližně 20 minut, cesta po via ferratě (cca 470 m n. m.) trvá přibližně 3 hodiny a sestup dalších 1,5 hodiny. Obtížnost via ferraty Intersport je na dvou místech hodnocena jako C/D, dále jsou zde místa C a B/C a jinak převážně terén B. Jedná se o klasickou via ferratu s vrcholem v podobě známého a hojně fotografovaného 40metrového obřího žebříku, po kterém se překonává hluboká rokle (informace/topo: www. bergsteigen.com).

Oba horolezci byli zhruba v polovině cesty na via ferratu, když se nad nimi kolem půl druhé odpoledne strhla předpovídaná bouřka. Vzhledem k jejich exponované poloze jim nezbývalo nic jiného než přečkat silný déšť, včetně hromů a blesků, na hoře. Rozhodli se pokračovat po via ferratě na bezpečnější místo, aby mohli bouřku přečkat bez rizika pádu.
Když pokračovali ve výstupu, oba dostali nebo pocítili několik elektrických šoků na ocelovém laně způsobených údery blesku do umělé horolezecké konstrukce nad jejich pozicí. Skalnatá a částečně zemitá výstupová trasa byla navíc kvůli silnému dešti velmi mokrá a kluzká. Syn proto jednou spadl do svého setu via ferrata, ale zůstal nezraněn a tlumič setu se nespustil.

Poté, co otec asi potřetí obdržel „elektrický impuls“, rozhodl se podle syna odpojit svůj set via ferrata od ocelového lana a pokračovat bez jištění. Syn nebyl otcovým nápadem přesvědčen, řekl mu o svých obavách a pokračoval v jištění pomocí setu via ferrata.

Kolem 13:45 byli v traverzu (B), ze kterého je poprvé vidět 40metrový obří žebřík a „bezpečné“ místo pro přečkání bouřky. Syn si všiml, že otec, který lezl napřed – a stále nezajištěný – se na něj chce otočit, snad aby mu dal vědět. V tu chvíli otec (podle syna) uklouzl na mokré skále nebo půdě a spadl přes prudce se svažující terén pod sebou. Syn byl jen několik metrů za ním a musel pád sledovat. Nedokázal však otci pomoci.

Výstražné a záchranné operace

Protože syn ze své pozice nemohl padlého muže vidět, snažil se s otcem okamžitě spojit křikem. Protože na tato volání neodpovídal, pokusil se s ním spojit telefonicky. Poté, co nedostal žádnou odpověď, zavolal horskou službu na číslo 140 a informoval ji, že jeho otec spadl z via ferraty během bouřky. Uvědomil si, že sám pro otce nemůže nic udělat, a šel jen o několik minut dál k úpatí obřího žebříku, kde se mu poprvé podařilo najít rovné a bezpečné místo pro sebe. Tam se odpoutal od via ferraty a počkal na již přivolaný záchranný tým.

Když bylo zalarmováno středisko horské záchranné služby Gosau, byl o nehodě informován také policista horské služby na policejní stanici Bad Goisern. Od 13:50 řídili operaci společně vedoucí horské služby a důstojník horské policie.

K prvotnímu vyhodnocení situace a vyhledání havarované osoby byl vyžádán nejbližší záchranný vrtulník (NAH) Martin 1 (Martin Flugrettung, Heli Austria) ze St.Johann im Pongau. Vrtulník mohl vzlétnout až po přechodu bouřkové fronty, a proto dorazil na místo nehody až kolem 14.45 hodin. Mezitím se horští záchranáři připravili na pozemní akci a vyjeli lanovkou na vrchol Zwieselalm. Krátce před 15.00 hodinou se počasí na místě nehody zlepšilo a silný déšť, který do té doby padal, ustal.

Posádka záchranného vrtulníku rychle objevila syna, který se zdál být nezraněný a byl v poloze bezpečné při pádu. Pátrání po jeho otci bylo obtížnější kvůli prudce se svažujícímu a špatně viditelnému terénu. Teprve v 15:20 byl nalezen v rokli asi 100 metrů pod via ferratou. Z vrtulníku již bylo možné rozpoznat, že utrpěl smrtelná zranění.
Z tohoto důvodu bylo prvořadé dopravit syna do bezpečí dříve, než se opět zhorší počasí. Navzdory obtížným povětrnostním podmínkám – silnému větru a mírnému dešti – se posádce NAH podařilo vyzvednout ho pomocí lana a dopravit na mezipřistání na Zwieselalm.
Tam byl vyslechnut příslušníkem horské policie o okolnostech nehody a dalších okolnostech. Přítomný lékař záchranné služby NAH doporučil, aby byl kvůli úrazu elektrickým proudem vyšetřen v nemocnici, a tak ho NAH Martin 1 letecky přepravil do nemocnice ve Schwarzachu.

K vyzvednutí těla byl přivolán vrtulník salcburské letecké policie. Posádce vrtulníku Libelle Oscar se kolem 16:40 podařilo na záchranném laně dosáhnout otce a dopravit ho na mezipřistání na Zwieselalm. Havarovaný muž měl četná jasně viditelná masivní zranění po celém těle a v oblasti hlavy, proto bylo možné jednoznačně konstatovat smrt i bez přítomnosti lékaře. Tělo bylo poté policejním vrtulníkem sneseno do údolí a předáno pohřební službě.

Následné průzkumy

Při pitevním ohledání, které bylo provedeno v pohřební službě, určil službu konající lékař jako příčinu smrti kraniocerebrální trauma. Otec zemřel bezprostředně na následky zranění, která utrpěl při nehodě.
V 18.24 hodin byly výsledky vyšetřování telefonicky oznámeny novinářské službě státního zastupitelství ve Welsu, která poté vydala tělo k pohřbení.
Mezitím se hlídce Bad Goisern 2 podařilo vypátrat i další příbuzné otce účastníka nehody. Jeho partnerku a dalšího syna našla hlídka u dolní stanice lanovky Gosaukamm. Za přítomnosti krizového intervenčního týmu Červeného kříže byli informováni o smrti svého příbuzného.

Při výslechu syna vyšlo najevo, že to byla první cesta jeho otce po via ferratě. Byl obecně sportovně založený, ale nejraději cestoval na kole. On sám měl naopak za sebou již několik výstupů na via ferraty této obtížnosti (C/D) v Maďarsku, ale v Rakousku byl také poprvé.
Oba vlastnili nebo na túře používali kompletní a funkční vybavení, včetně horolezeckých přileb. Před odjezdem zkontrolovali počasí a zjistili, že podle jejich informací má kolem 15:00 hod. pršet. Ten však dorazil o více než hodinu dříve, proto byli ještě uprostřed via ferraty překvapeni bouřkou.

Předpověď počasí (www.bergfex.at) pro Horní Rakousko předpovídala na den nehody následující: „Od poledne se od jihozápadu výrazně zvýší riziko bouřek. Přeháňky a bouřky se během odpoledne rozšíří na celé území země, lokálně lze očekávat přívalové deště, přeháňky a kroupy […].“

Syn byl schopen opustit nemocnici po noci pod kontrolou. Nebyla u něj diagnostikována žádná zranění ani srdeční arytmie způsobená úderem blesku.

Horský policista, který průzkum prováděl, nenašel žádné důkazy o nedbalosti třetí strany.